RECENZE NA Hitman 2 - Silent Assassin

12. září 2010 v 19:57 |  Hitman 2 - Silent Assassin

Těžko si ho můžete s někým splést. Vysoká, štíhlá postava, hlava bez jediného vlasu, výrazné lícní kosti a chladné, nemilosrdné oči. Číslo 47. Většina z vás si nejspíš bude pamatovat na ani ne dva roky starou hru od dánských vývojářů IO Interactive, kteří přišli s něčím skutečně nevídaným - se simulátorem nájemného vraha. Krom toho, že spousta lidí hru buď předem zavrhla nebo měla během hraní těžké morální potíže, si vysloužil Hitman: Codename 47 (recenze) kritiku i za velmi omezené spektrum řešení jednotlivých misí a k tomu přidanou nemožnost během mise hru uložit. Přidalo se i nestandardní ovládání a hra tak sice posbírala ve většině magazínů hodnocení kolem 70-80%, ale v praxi ji málokdo dohrál do konce nebo alespoň do druhé poloviny.

Každý si však mohl vychutnat špičkovou grafiku s velmi přesným fyzikálním modelem postav a pokud se člověk alespoň trochu snažil, našel v Hitmanovi výbornou akci s elementy Thiefa i klasických stříleček. To vše zabalené do příběhového hávu filmových kvalit, pouze s trochu slabším zakončením - za to však otevřeným. A právě díky tomu se nyní na světlo světa dostalo pokračování s podtitulem Silent Assassin, které má ambice stát se jednou z největších hvězd letošního (před)vánočního trhu.


Ze zahrady zpět do práce
Ještě než se podíváme, jak se tvůrcům povedlo dodržet závazky ohledně vylepšení hry, osvětleme si, o co vlastně v Hitmanovi 2 jde. Číslo 47 se snaží najít klid a mír v sicilské vesničce Gontranno (ve skutečnosti nejde o vesnici, ale o jednoho ze svatých patronů Sicílie), kde se uchýlil do místního kostela a vypomáhá jako zahradník. Otec Vittorio má pro 47 (v původním Hitmanovi jeden čas titulovaného Tobias Rieper, pokračování však dá jasně najevo, že 47 je prostě 47) pochopení a vše se zdá v naprostém pořádku. Avšak pouze do momentu, kdy je Vittorio unesen místní mafií. Požadavek na výkupné zní 500 tisíc dolarů. Jakkoliv je 47 díky svým výdělkům z dřívějška bohatý, tolik peněz prostě nemá. Nezbývá tedy, než se vrátit od zahradničení ke krvavé práci... 




Toliko zhruba k příběhu, v průběhu hraní je postupně odkrýván pomocí nádherně provedených enginových sekvencí, které hře dávají ještě filmovější nádech než měl původní Hitman. Úkoly jsou rozesety po celém světě, od Itálie přes Rusko, Malajsii nebo Indii až po exotické Japonsko. A můžete si být jisti, že variabilita je značná - od komorních map s pár postavami a jedním domem až po gigantickou hornatou oblast v severním Japonsku, kde si naběháte pěkných pár kilometrů.


Různorodé řešení misí
Celkem na nás čeká misí 21, mezi nimiž se posouváte vpřed podle předem stanoveného klíče. Jinak by to vzhledem k pevné příběhové linii ani nešlo. Společný mají mise bez výjimky hlavní postup - infiltrovat určité místo, zabít nebo osvobodit cílovou osobu, případně pobrat nějaké ty důkazy atp. a následně z místa činu zmizet. Jak už si s těmito úkoly poradíte, závisí jen a jen na vás. Přesně tak, nemusíte dlouhé hodiny bloumat nad tím, jakou cestu si level designér připravil - postupů je vždycky na výběr spousta, ať už se chcete chovat co nejprofesionálněji, zůstat nevidění a nechat za sebou co nejméně mrtvých těl, nebo si chcete spíš vychutnat brutální vysekávání jednoho strážce po druhém. 

Již neplatí otravné pravidlo, že při spuštění alarmu je mise automaticky v háji - kdo říká, že je neúspěch zabít kromě hlavního cíle i 30 bodyguardů? Pokaždé se však dá přijít minimálně na jeden způsob dokončení mise s použitím co nejmenšího násilí a za to patří autorům hned v úvodu velký aplaus.


Tichým zabijákem nebo masovým vrahem?
V tom totiž tkví pravá krása Hitmana 2 - každý si ho může dohrát jak chce, tedy pokud si nevyberete hned tu nejtěžší obtížnost, která pravda poněkud limitující je. Takovou úroveň volnosti řešení si pamatuji snad jen u Deus Ex, jakkoliv vám mohou tyto dvě hry připadat zdánlivě nesourodé. Zároveň však dostanete za co nejtišší průchod misí odpovídající ocenění - krom toho, že je jednoduše nepopsatelný pocit po projití obrovského komplexu se spoustou stráží, kdy za vámi zůstane jen mrtvola vyznačené osoby a vy si v klidu odejdete po anglicku. Nedostanete se např. ke všem zbraním, pokud si v některých misích nedáte pozor a vyvoláte příliš velké množství alarmů, nebo zbytečně zabijete nevinné lidi. 

Po dokončení mise na vás čeká také slovní zhodnocení, které již není zaobaleno do získávání odměny podle čistoty práce jako v prvním dílu, ale je zde pouze pro vaši sebereflexi. Je fajn alespoň párkrát získat ultimativní ocenění "Silent Assassin", nevyhnete se však ani opačnému konci pole - "Mass Murderer". Běžný hráč na konci vyjde zhruba uprostřed, tedy jako "Slayer" nebo "Hired Gun". Přesný počet ocenění mi znám není, jde o velmi jemné nuance a zpravidla se dostanete spíše k jedné z hranic spektra.

Tato volnost přímo vede k další dimenzi různorodosti - nikdy totiž nevíte, do jaké přestřelky se dostanete, proti kolika protivníkům budete bojovat a zda to nějak ovlivní výsledek mise, např. vyleká cílovou osobu, která následně uteče. Výsledkem je neustálé napětí a velmi realistický pocit z právě probíhající mise. Nic není předem připravené a záleží jenom na vás, jaké prostředí si vytvoříte. 




Jeden příklad za všechny
Nejlepší ze všeho bude příklad přímo ze hry - představte si, že máte za úkol zabít dvě osoby, které se setkají v parku se 4 vchodovými branami, všechny chráněné dvojicí vojáků s AK47. Jakmile byste vyvolali přestřelku, cíle zdrhnou a nejspíš vás ještě předtím stihne někdo připravit o život. Přesto i tímto způsobem jde misi dokončit, když si pro invazi vyberete pravý moment. Můžete uškrtit řidiče limuzíny, který si zrovna šel odskočit, převléci se do jeho šatů a bez vyvolání zbytečné pozornosti na vůz oběti připevnit bombu. 

Nebo vám koluje v žilách krev snipera a raději byste z kostelní věže zlikvidovali oba cíle na dálku, nejlépe jedinou přesně mířenou střelou, která pošle do říše mrtvých vše, co ji stojí v cestě? Volba je jenom na vás, záleží hodně i na tom, zda se chcete s hraním trochu piplat - bez výjimky zabere plánovaní nenásilné akce více času, než vyběhnutí na scénu s M60 v ruce a vírou v dostatek nábojů.


Indikátor podezření 
Jedním ze základních stavebních kamenů úspěchu je skrývání a matení nepřátel pomocí převleků. Pod ukazatelem zdraví naleznete další, který indikuje míru podezření, kterou právě kolem sebe vyvoláváte. Dokud je v černém, můžete být víceméně v klidu, pulzující červená je varující a pokud se červená téměř nehne z místa, můžete si být jisti, že vám někdo jde po krku. Podezření můžete ovlivnit velkou škálou činností, pro začátek (ne)běháním. Běžící člověk bez výjimky přitáhne mnohem větší pozornost, než osoba klidně kráčející - může jít všechno jako po másle, ale stačí se v nepravou chvíli na nepravém místě pohybovat příliš nápadně a je každému jasné, kdo jste. 

Od mrtvých mužů (ženské módní kreace na sebe z lehce pochopitelných důvodů 47 vzít nemůže ;) si po jejich eliminaci přivlastníte šaty a samozřejmě máte možnost je odtáhnout na místo, kde nebudou vzbuzovat tolik pozornosti, pokud možno žádnou. Animace převlékání, kdy prostě v jeden moment máte šaty X a o vteřinu později šaty Y, sice realistická není ani náhodou, ale urychluje hratelnost. 





Nutnost zpomaleného pohybu
Naproti tomu velmi realisticky působí začlenění postavy 47 do okolního světa - pro splynutí se členy Yakuzy, kteří jsou tetování po celém těle, vám nebude stačit ani opravdu dobrý převlek, a v Indii nepomůže dvojmetrovému bělochovi ani opravdu hezký turban. Když však ti samí Japonci mají na sobě v mraze termoregulační výbavu přes celé tělo včetně obličeje, hned je situace jiná, stejně tak dobře zapadnete se svým vzhledem i mezi ruské vojáky. Poněkud nelogické je, že po odtažení těla nikomu nevadí velká krvavá skvrna, na druhou stranu opět nemůžeme hře nic vyčítat, pokud by si totiž protivníci všímali i krve, hra by se nutně stala přehnaně obtížnou.

Krom chůze a běhu máte k dispozici ještě plížení a pomalou chůzi ve skrčení. Ve skrčené pozici se vám tolik neklepe muška při ostřelování, plíživý pohyb je zase nutný pokud plánujete někoho zezadu uškrtit nebo uspat chloroformem. Tyto činnosti jsou kvůli zpomalenému pohybu poměrně dost těžké a chvíli bude trvat, než se vám povede někoho takto skutečně eliminovat - první pokusy většinou končí otočením budoucí oběti a klasickou přestřelkou.


Umělá inteligence
Kromě již zmíněného nevšímání si krve, které je však pro účel zachování hratelnosti více než nutné, se AI občas zachová trochu divně. V některých okamžicích je schopný strážce na druhé straně mapy, za desítkami zdí a překážek, schopný určit vaši pozici díky jedinému výstřelu, jindy se ve stejné situaci zachová mnohem reálněji a pustí se do pátrání v podezřelém okolí.

Legrační jsou občas varování, která se objevují po způsobení nějakého rozruchu atd. - když brokovnicí vystřílím pět lidí najednou a kolem zmateně pobíhají desítky civilistů, čekal bych něco víc než zmínku "stráže hledají podezřelého plešatého muže". AI se kromě podobných kiksů chová způsobem odpovídajícím zvolené obtížnosti, tzn. od relativních tupců až po superostražité jedince, kterým se skryjete jen těžko. Chtělo by však přidat jim do charakteru více lidskosti a náhodného jednání, v současném provedení působí trochu moc strojově. 


Úhel pohledu
Nyní je ta pravá chvíle pro popsání změny v pohledu na akci - již nemusíte přepínat mezi dvěma pohledy třetí osoby, z nichž oba byly takřka nepoužitelné. Nyní máte k dispozici pohodlný přehled o situaci á la Max Payne díky šikovné kameře a automatickému zoomu, který můžete sami korigovat pomocí scrollovacího kolečka. Na delikátní míření nebo prostě jen jako alternativa je zde i pohled z první osoby, který je sice zpracován také dobře, ale hraje se s ním o poznání hůř, především proto že nemáte tolik přehledu o dění kolem sebe. Využijete jej však v situacích, kdy je třeba jedna přesná rána, na které závisí vývoj celé mise a vy chcete mít jistotu, že nemine svůj cíl. 

Ovládání je oproti jedničce znatelně vylepšeno a pokud jste v posledním roce hráli alespoň jeden akční titul, neměli byste mít žádné problémy. Pochválit musím maximální využití možností scrollovacího kolečka, které v každé situaci dělá přesně to, co od něj čekáte - mění akce, posunuje menu, zoomuje... 







Systém získávání zbraní 
Arzenál je velmi rozsáhlý, variabilní a pro každou misi máte k dispozici nějakou zbraň, která padne jako ulitá. Základní změnou je postup jejich získávání - již si nemusíte před každým úkolem vybírat z nabídky a zbraň si koupit na jedno použití. Po každé úspěšně splněné misi se vám přidají do sbírky všechny nové zbraně, které jste v průběhu hraní drželi alespoň na chvíli v ruce. Některé kusy se získávají hodně těžko a pokud na konci bude vaše sbírka kompletní, máte moji poklonu. 

47 nebojuje rukama, na blízko buď můžete nepřítele vzít přes hlav zbraní, co právě držíte a na chvíli ho tak omráčit, nebo použijete jednu ze zbraní specificky pro boj zblízka - nechybí takové lahůdky jako golfová hůl nebo japonská katana. S tou bohužel můžete sekat jen jedním způsobem, zatímco ninjové s nimi kolem protančí a zvesela vás přitom rozsekají - nejspíš 47 vynechal kurzy asijských bojových umění ;) 


Kuše nebo combo-pistole?

Strunu a chloroform jsem již zmínil výše, pojďme tedy na střelné zbraně. Pistole, kulomety, brokovnice, sniperovky, útočné pušky - cokoliv vás jen napadne, je v Hitmanovi 2 k dispozici a každý typ zbraně má hned několik zastoupení. Např. pistolí je k dispozici celkem přes 5 typů, z toho některé i v combo provedení, neboli do každé ruky jedna. 9mm model s tlumičem bude po celou dobu patřit mezi vaše nejčastější spolucestující, protože se dá bez problémů schovat pod kabát a jedna střela do hlavy je vždy smrtelná, ostatně jako s jakoukoliv další zbraní. 

Vyslovená lahůdka je kuše, kterou sice využijete jen v pár misích, ale její síla je obrovská - nedělá žádný hluk a je výborný pocit se jako stín plížit údolím a na dálku zabíjet jednu hlídku za druhou bez vyvolání sebemenší pozornosti. Z pušek a větších zbraní u sebe můžete v jeden moment nést pouze jednu a kvůli velikosti nejdou schovat. Pistolí a menších samopalů můžete nést libovolné množství.


Omezené ukládání pozic 
Nejkontroverznějším prvkem Hitmana byla absence jakéhokoliv save systému v průběhu hry. IO Interactive si vzali ponaučení i v tomto směru, a tak na nejlehčí obtížnost máte k dispozici pozic pro uložení hned 7, na prostřední 2, ale na nejtěžší musíte opět jet takříkajíc z jedné vody načisto. To je jen dobře, počty pozic jsou odpovídající pro každou obtížnost a pokud byste i na úrovni Professional chtěli hrát hru jako Quake, všechny savy by vám stejně byly k ničemu. Díkybohu je velikost uložených souborů dost malá a nemusíte se bát zmáčknout load v předtuše 10 minutové přestávky. Čas potřebný pro uložení je zhruba 1 vteřina, nahrání se pohybuje kolem 5 vteřin. 






Rozdíly mezi obtížnostmi však pokračují i za hranice save systému - krom nejlehčího stupně musíte míření sami korigovat, hodnocení se s počtem zabitých osob rychleji snižuje a na nejtěžší obtížnosti přijdete i o největší pomůcku při hraní, totiž zobrazení všech osob na velmi přesné a detailní mapě. Pokud tedy mluvíme o Hitmanovi 2 na lehčích obtížnostech stále jako o převážně akční hře, úroveň Professional jej skutečně posouvá k simulátoru vraha se vším všudy. Ideální se mi zdá volba zlaté střední cesty, protože při nejlehčí obtížnosti je možné celou hru dojet za 3 pohodová odpoledne. Alespoň potom máte motivaci hru rozjet znovu na těžší obtížnost a snažit se ji projít méně krvavým způsobem. Multiplayer zahrnutý není z jasných důvodů, k tomuto charakteru hry se prostě začlenit nedá tak, aby zachoval původní myšlenku.


Vylepšený herní engine 
Hra Hitman 2 vypadá velmi dobře a i když vám zpočátku přijde téměř identická se svým předchůdcem, po chvíli je jasné, že stojí o minimálně jednu úroveň výše. Textury jsou pestré a kvalitní, modely postav i zbraní hýří velice vysokým počtem polygonů. Zbraně např. mají i rozdílnou animaci pro nabíjení v pohledu první a třetí osoby. Architektura je profesionálně vypracovaná, Petrohradské náměstí a přilehlé ulice vypadají jako živé, stejně jako majestátní palác německé ambasády nebo nemocniční komplex na ostrově u pobřeží. Charaktery jsou v rámci možností variabilní, i když např. v Indii jsou si bodyguardi podobní jako vejce vejci. Velmi důležitý je i fakt, že všechnu tuhle parádu si můžete pustit ve vysokém rozlišení se zapnutým HW T&L a dalšími vychytávkami i na slabě nadprůměrném stroji, což považuji za malý zázrak.

Co však zaslouží pochvalu největší je fyzika postav, zvaná autory 'engine hadrových panenek'. Tato lahůdka byla zahrnuta již v jedničce, ale nyní je dotažena mnohem dál. Neexistuje nic jako předepsaná animace při smrti nebo jakémkoliv jiném pohybu, vše se počítá v reálném čase a hra tak působí neuvěřitelně opravdově. Pokud sedí člověk na židli a dostane kulku mezi oči, zvolna se zakloní a případně i sveze dolů na zem. Když stojí u zábradlí, máte jedinečnou možnost pomocí střely z nějaké silnější zbraně ho přes ono zábradlí přehodit. A po zásahu brokovnicí z blízka postava odletí pěkných pár metrů. 

Tyto a podobné efekty vypadají skutečně sexy a jen párkrát jsem se setkal s komickými situacemi, jako např. když se noha vlečené oběti zachytila za sloup a otylý Turek díky tomu udělal takový provaz, že by se za něj profesionální gymnastka nemusela stydět. Vedle postav má zcela reálné fyzikální vlastnosti i krev, která zvláště na zdech zanechává velice uvěřitelné stopy - z nichž každá je unikátní.


Orchestrální doprovod 
Stejně dobře je vyveden i zvuk, hudba se v průběhu misí dynamicky mění v závislosti na momentální situaci, a pokaždé přesně padne. Některé části soundtracku dokonce nahrál Budapešťský symfonický orchestr a profesionalita je opravdu znát. Obzvláště působivé je jemné, pomalé utlumení hudby v momentě, kdy se vám povede zabít svůj cíl. 





další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Zvuk chůze, střelby atd. je špičkový, co však nasazuje zvukovému zpracování korunu, je dabing. Postavy mluví v závislosti na národnosti buď anglicky s přízvukem nebo rovnou ve svojí rodné řeči, dokonalé jsou změny síly a tónu hlasu při emociálním vypětí, ale hlavní hvězdou večera je číslo 47. Škoda, že není přímo uveden herec, který se této role ujal, ale měl by za ní dostat nějakou cenu. Drsný, suchý hlas, který nedává najevo city, zní velmi sebevědomě a angličtina má v jeho podání lehce východoevropský přízvuk.

Musím říct, že si mě Hitman 2 bez potíží získal a po celou dobu hraní jsem byl u něj přilepený jak klíště. Dokonalé technické zpracování, chytlavý příběh, plánování dokonalé akce. Nejvíce bodů si však hra zasloužila něčím, co se objeví jen čas od času - zlepšení všech vlastností vytýkaných svému předchůdci a splnění snad všech slibů, které vývojáři učinili. Snad jen by mohlo přibýt pár dalších misí. I tak se ale jedná o velmi zábavný kousek, který působí jako ozdravný balzám, a to zvláště v tento nemocemi prolezlý podzim. 
                               
           9\10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama